Proč? Zkrátka to ze mě musí ven. Vjemů, problémů, názorů je tolik, že si to vše nedokážu nechat pro sebe.
A způsobů komunikace je také mnoho. Já volím ty, které nejsou vyloženě online, mohu se při nich v klidu zamyslet a vyjádřit myšlenku či pocit.
Vždy je jednodušší, psát blog či fejeton s vlastní myšlenkou, alespoň pro mě. Nechat se vést nápady, které vyvolávají myšlenky a emoce. Hledat logiku - nesnáším, když mi věci nedávají smysl.
PR článek už je opravdové umění. Představit produkt či službu a udržet zaujetí čtenáře. Zcela něco jiného je pak tisková zpráva, obsahující fakta nebo klasický marketingový copywriting.
Dobrý nápad pro firemní název a slogan nebo konkrétní marketingovou kampaň, ten neroste na stromě. Narozdíl od lásky ho naštěstí lze koupit, ne však levně.
Důležitá je představivost a hlavně emaptie. Pochopit přesně, koho a komu představuji, jakou chci vyvolat emoci. Tohle trápení té věci na mém krku mě nesmírně baví.
Prvních 35 let jsem se při každém focení styděl. A právě takové výzvy, cíle a jejich zdolání posouvají človeka mílovým krokem kupředu.
A není třeba mít modeling vrytý pod kůží, věnovat se mu od malička. Život je celkem dlouhý, takže: teď se mi chce, teď začnu!