Z paneláku do roubenky, jde to i obráceně?

Narodil jsem se v krajském městě a 29 let (včetně těch 5-ti na koleji) jsem prožil v paneláku. Odkroutil jsem si je na hřišti socialistického sídliště, ve velkých sportovních zařízeních, v rozlehlých školách, ve víru velkoměsta s mnoha kamarády a přáteli. Bylo to super.

Doslova „náhoda a štěstí“ mě pak ale nasměrovaly do roubenky v malé vísce, kde chodí lišky dávat dobrou noc a točená 12° stojí 15 korun. Zmizely velké domy a budovy, zmizelo velkoměsto a objevil se čerstvý vzduch (krom topné sezony), louky, lesy, pastviny a fotbalové hřiště se sklonem, že by na něm měl slabší lyžař značné problémy.

S tím vším ale hlavně přišel klid. Více ticha, méně hluku – tedy pokud si odmyslím častou sirénu místní slavné hasičské bandy. To ticho je pro mě něco, co bych nyní již těžko měnil. Osobně bych myslím danou změnu nebyl schopen absolvovat v obráceném pořadí. Když nyní přijdu k rodičům či do jiného bytu ve vyšším patře paneláku, bojím se přiblížit balkonu a celkově mám také značně klaustrofobické pocity.

Co berete jako lepší vy? Sousedské hádky a dupání, problémy s parkováním a chlorovanou vodu. Na druhé straně ale také obchodní centra s multikiny, lepší pracovní příležitosti a dostupnost čehokoliv komerčního? Nebo vás více lákají drby z první ruky, náročná práce kolem baráku a stále stejní lidé, ovšem také klid, čistý vzduch pro děti a hlavně ten pocit, když v létě vylezete po ránu na terasu s kávou, pustíte psy, protáhnete se a sledujete ptáky, jak se domlouvají, kam dnes poletí?

No já mám vybráno! Co vy?