Přiletěl čáp = žena srůstá, otec chlastá

Doma nás to čeká podruhé každým dnem, narození milovaného potomka. Přeju si jediné: zdraví toho malého špunta i manželky. Když to vyjde, tak to oslavím. Ale je tento druh oslavy spravedlivý?

Jak to chodí běžně? Žena po 9 měsících s batohem na břiše, úmorném boji na porodním sále, nastřižení a dalších „příjemných“ záležitostech porodí milovaného potomka. Naprosto odrovnaná leží na lůžku a čeká, ať vyjde placenta. Následně dostane „špunta“ k pokochání či na chvíli do náruče a odjíždí na pokoj „srůstat“. Než sestra přiveze novorozeně, aby mohlo mámu kousnout do bradavky, má alespoň chvíli klidu. V následujících 6 týdnech se pak dává zdravotně do kupy, zpravidla je kojením upoutaná k dítěti a hormony s ní cloumají takovým způsobem, že se tomu sama diví. Od muže pak dostane podporu v podobě hlášky typu: „Se máš, flákáš se na mateřský!“

Muž, pokud nějaký je, si celou situaci nejvíce užívá na samém počátku 40ti týdenního období. Při porodu je dnes zpravidla na místě činu a odvede obří práci držením ženy za ruku a skandováním: zatlač, zatlač! Ihned po porodu dostane mrně do ruky dříve než manželka, napíše mu na stehno jméno a číslo, udělá si slavnostní fotku pro kamarády a pošle MMS s komentářem: „Náš nový střelec“. Ženě dá pusu na čelo a pln pocitu hrdosti odjíždí. Ale co má chudák před sebou! Obeslat všechny známé, naplánovat akci na 3 dny, ať má malý Karel tuhý kořínek (4. den už musí bohužel pro ženu do porodnice).

Ano, je to všechno příroda a mně jakožto muži to vyhovuje, aby ne. Ale pokud s tím zcela nesouhlasím, jak s tím hnout. Když neudělám oslavu a nekoupím „kamarádům“ sud piva, budu za lakomce (tím spíše na vesnici). A že to nedělám z principu, nebude nikoho zajímat. Navíc se dítě nezapije a pochopitelně se nebude těšit dobrému zdraví.

Rozhodně zde nechci servilně přitápět pod kotlem feminismu, ale žijeme ve 21. století a celý tento cyklus mi připomíná spíše dobu ledovou.