Příčina terorismu? Zfanatizovaná odnož náboženství

Že považuji náboženství obecně za metlu lidstva, historicky nejchytřejší a nejzákeřnější nástroj pro manipulaci s lidmi, to není žádné tajemství a nestydím se za to. Zároveň to v žádném případě neznamená, že jsem ateista a nemám svou víru. Naopak. 

V souvislosti s terorismem mě napadá mnoho důvodů, které dané jedince k těmto šíleným činům za hranící lidskosti vedou. Žádný z nich nechápu a nesmiřuji se s ním. Za ten nejčastější ale považuji náboženství a jeho pokřivenou a zneužitou formu, zpravidla vzniklou v rozvojových zemích světa.
Nejsem sociolog, politolog ani odborník na terorismus. Jsem pouze člověk, který situaci ve světě intenzivně vnímá, má rodinu a tím pádem strach. Chtěl bych zde zkrátka vyjádřit svůj pohled na tuto momentálně hlavní událost světového dění.

Takže co může být příčinou těchto šíleností?
Náboženství
V žádném případě nikomu nezazlívám, že v rámci své víry chodí do kostela či se kdekoliv jinde modlí. Já v podstatě dělám to samé. Přijde mi pouze nesmyslné, věřit v něco či někoho konkrétního a věřit, že mě spasí. Jednak mi to zavání naivitou, leností a alibismem, a jednakzde začíná proces manipulace, kterým je především církev proslavená už věky věků. Silně pochybuji, že by to bylo u ostatních náboženství jinak. Když pak tato víra a síla kázání přeroste ve fanatismus a vznikne nějaká ta radikální odnož, přichází problém. A právě„synové“ takové odnože, kteří si nechají vymýt mozek kazatelem a následně se oddělí od organizované skupiny, která je tajným službám zpravidla známá, jsou podle mě vůbec nejnebezpečnější, protože jsou do chvíle činu zpravidla nenápadní, nepředvídatelní a nejhůře sledovatelní.
Nutno přiznat, že tito „synové“ vznikají v moderní civilizaci dlouhodobě téměř výhradně v islámu. Ten má totiž alespoň z mého celkem povrchního pohledu dost zvrhlá pravidla a zásady, která s podobnými incidenty jistě nebudou zcela bez souvislosti. To bych zde ale nechtěl rozebírat.
Psychická nemoc
Je otázkou, zda takový „muhamad“ vůbec může být bez psychické újmy. Jenže najít hranici mezi dlouhodobým vymýváním mozků a identifikovatelnou nemocí v podstatě nejde.
Zpackaný život
Byly zde však incidenty, a nebylo jich málo, které si vzal dobrovolně na svědomí průměrný, nenápadný smrtelník. Na první pohled tedy jeden z nás. Vzpomeňme na Breivika a další. A zde vzniká otázka, zda je takový člověk nemocný nebo se mstí za svůj zpackaný život, takže jsou na vině rodiče či jiné okolí jeho světa. Pravděpodobně obojí.
Jak tomu zabránit?
V případě činů, které se staly nyní ve Francii a Austrálii či dříve v Londýně a v New Yorku, se budeme muset spoléhat na tajné služby a jiné obranné mechanismy našeho civilizovaného světa.
Za sebe ale musím říct, že mám z těchto událostí čím dál horší pocity, protože podobný masakr se může stát naprosto kdekoli a jak vidno, v některých případech mu nelze zabránit. Kdo z nás navíc může tušit, kolik takových činů je zmařeno na poslední chvíli a my se o tom ani nedozvíme. 
V těchto případech navíc nelze doufat v nějakou prevenci, protože všichni vidíme, že kecat muslimům do života je krajně nebezpečné a může to být hlavním důvodem všech podobných činů.
Ale co prevence uvnitř „našeho“ světa? Velmi dlouho bojujeme proti kouření a dalším civilizačním chorobám. V tom samém světě si většina dětí denně zvesela hraje počítačové hry, při kterých je vražda a smrt hlavním cílem. Díváme se na filmy, ve kterých teče krev proudem a vrah je často hrdinou. Některé z nich by mohly směle sloužit jako návodk úspěšnému provedení hrůzného činu.
Na druhou stranu, v moderním světě se děti učí zabíjet jen jako, v některých civilizacích se jim dostanou do ruky reálné zbraně, a to velmi brzy.
Holt lidstvo válčí v podstatě od svého počátku a na úplný klid se naše generace může těšit jen ztuha. 
Jak by taky mohla, když business se zbraněmi může v rentabilitě překonat snad jedině prodej drog.
Kdepak bych se nadál, že se bude oblíbená hláška mého nebožtíka dědy (R.I.P), „Hlavně že je mír“, v roce 2015 otřásat v základech.