stavíme, bouráme, všechno děláme
24.8.2012

Pouze Breivik to pochopil a usmál se

Nemá to nijak velký mediální ohlas, ale mně osobně dnešní dva titulky, týkající se norského pravicového extremisty Anderse Breivika značně zvedli hladinu adrenalinu. 

První: „Breivik dostal 21 let vězení, po rozsudku se usmál“. Zde je třeba ocenit inteligenci plavovlasého šílence. Jako jediný totiž pochopil, že tento výrok soudu je k smíchu. K pláči je pouze pro pozůstalé po obětech, kteří by ho jistě raději soudili za mořem nebo v některé ze zemí blízkého východu, kde by ho trest smrti v žádném případě neminul.

V mých očích je ale ještě mnohem šílenější následná zpráva. „Pro Breivika draze opravili oddělení v komfortní věznici Ila“ – v článku se dozvíte mimo jiné to, že člověk, který vloni 22. července zabil na ostrově Utoya zcela plánovaně 77 lidí, bude žít v prostředí, jež by mu ještě nedávno mohl závidět například leckterý vysokoškolák, sdílející se dvěma kamarády panelákový pokoj na univerzitní koleji.

Je krásné, že nežijeme v primitivní společnosti, nýbrž v systému založeném na odpuštění hříchu. Ale tohle je přece úplně jiná soutěž! Odpustit či zmírnit trest se dá někomu, kdo udělal něco v afektu, omylem či v krátkodobém zatemnění mysli. Ne někomu, kdo je na svůj čin hrdý, pohrdá soudem a považuje se za templářského rytíře, který spasí Norsko před multikulturalismem a islamismem.

Takže lidi vyjádřete se, tohle by nám přece nemělo být jedno. Tento člověk by měl opravdu trpět, prožít si bolest všech obětí a smutek všech pozůstalých. Měl by dostat tu úplně nejtěžší a nejnebezpečnější práci na světě a po ní za odměnu odpočívat ve studené temné díře plně červů.

A ač je otázka trestu smrti věc velice vrtkavá, v tomto případě bych jeho život na závěr ukončil velice nepříjemnou, bolestivou a zdlouhavou smrtí. Myslím, že po vyslechnutí takového rozsudku by se nesmál on, ale my jemu. A pokud by se smál, tak by ho to po pár dnech vykonávání trestu jistě přešlo.