„Okresní přebor“ v Podkrkonoší, fotbal nebo kultura?

Je to paradox. V naší krásné obci kousek od největších českých hor se hraje 4. třída, snažíme se a k okresnímu přeboru vzhlížíme s respektem, protože je dvě soutěže nad námi. A přesto jsme pro naše fanoušky leckdy hrdinové.

Je jasné, že tvůrci stejnojmenného seriálu nemohli zvolit lepší název, protože pro veřejnost je už okresní přebor k smíchu. Především pro ty, kteří fotbal nemají rádi a vyjadřují se podobně jako moje babička (R.I.P.): „Proč se honíte za tím kulatým nesmyslem!“ nebo ho nikdy nehráli, ale u TV či u piva za zábradlím hřiště jsou přeci jen o malinko lepší než Messi nebo Ronaldo.
Fotbal je obecně zvláštní fenomén. Na jedné straně „šampóni“ s platem větším než mají nejchytřejší lidé světa a miliardáři dotující tyto „slečinky“ ze všelijak vydělaných peněz. Na druhé straně pak fenomén vesnice, kde se může hrát i nejnižší soutěž, ale pokud tým vyhrává a dává góly, tak je domácí zápas vždy významná událost v rámci dění celé obce.

A tak je tomu u nás v Hajnici. Hrajeme oblíbenou „župu“, ale fotbalem se bavíme jednak my hráči, jednak realizační tým a další pomáhající lidé, a jednak lidé z obce, kteří se pro tu srandu vždycky přijdou podívat a málokdy se nudí. Ostatně aby ne, když průběh zápasu a historky v okolí se od slavného seriálu příliš neliší, posuďte:
Naše hřiště má poměrně slušný sklon a krtci mu dávají pravidelně za uši. Na jedné straně hrozí při překopnutí sítě rozbité okno bytovky, na druhé je nutné, najít míč v poli, na třetí čeká možné rozlití piva místnímu štamgastovi a rána mezi oči a na třetí je nutné požádat o míč zahrádkáře.
Při zápase hráči dýchají směs čerstvého vzduchu a cigaretového dýmu z bufetu, ale co na tom, když většina z nich stejně kouří a nejeden si zapálí i o poločase. Byl zde i jeden, co si občas dal před zápasem brčko, ale protože to kapitána těžce bralo „u srdíčka“, musel toho nechat.

Některé momenty během utkání také stojí za to: tu a tam se srazí spoluhráči, objeví se nějaký ten vlastňáček či gól z půlky, nadávky létají vzduchem hlava nehlava, občas dojde i na pěsti a nejčastější hlášky jsou dvě. Od hráčů: "Záda!" a od diváků: "Proč toho debila nevystřídáš?".
Po zápase přichází pokřik a klasická děkovačka divákům (stejně jako v lize mistrů) a toužebně očekávané pivko. Za následnou oslavu vítězného zápasu v šatně by se nemusela stydět ani rodina orangutanů v nedaleké dvorské zoo. Určitě by se našlo i pár hráčů, kteří se víc těší na pivo než na zápas, ale těžko si to přiznat.
Z mého pohledu jsou ale jisté dvě věci:
V rámci naší vesnice se těžko najde jiná pravidelná událost, která by měla podobný ohlas. Zkrátka není to jen sport, ale také nedělní kulturní zážitek.
A ač je Okresní přebor velmi oblíbený seriál u široké veřejnosti, tak u nás amatérských hráčů vesnické župy získává další rozměr. Vidět sám sebe je někdy opravdu hodně výživné – že, pánové!? :)