Není bobr jako bobr

Už jste to jistě někdy zažili. Kráčíte si teplým letním ránem, nasáváte svěží vzduch a proti vám kráčí čistě oblečený padesátník. Když se míjíte, tak to přijde: bum do nosu. Žádná rána pěstí, ale oder z podpaždí a zde potem nasáté košile. Pán má totiž oblečení ze včerejška, čisté, ale lehce jeté.

Podobný příběh lze zažít naprosto kdekoliv a kdykoliv. Hranici toho, jak by se o sebe člověk měl či neměl starat, máme totiž každý nastavenou někde jinde. A není to zdaleka pouze o vůni či zápachu. Osobně znám chlapy, ortodoxní chlupáče i sportovce holící se naprosto všude, kteří jsou pro chlupáče zpravidla buzny. Znám pány, kteří z dálky voní parfémem víc než francouzské modelky i chlapy „drsňáky“, co se jen tak nepřevlékají a výrazy jako deodorant nebo antiperspirant chápou jako sprostá slova, která je uráží.
Podobně je to i u žen. Některé se holí kompletně včetně rukou, ale jsou zde i pravé „kotlíkářky“ s „bobrem“ v podpaždí, mezi nohama a v extrémním případě i s poctivým knírem, který by jim mohl leckterý pubescent závidět. Podle mě není nic špatného na tom, že má hranici každý jinde. Nejsme přece v Matrixu, abychom byli všichni stejní, jako agenti. Jen buďme pěkně rozmanití, opice, květinky, tchoři, hezky jako v přírodě.

Problém pro mě ale nastává ve chvíli, kdy svým postojem otravujeme jeden druhého. Pohled na ženu, které na koupališti i v dnešní době leze ze spodního dílu plavek „chlupaté zvířátko“, není nijak příjemný, ale jistě to většina z nás přežije s menším zkřivením rtů než situaci popsanou v perexu tohoto článku, tím spíš, když se odehraje například v MHD a tu„voňavou parádu“ máme „na talíři“ půl hodiny. Zápach je z mého pohledu prostě výrazně horší.
Každý to má zkrátka hozené trochu jinak. I muž z mého příběhu má pravděpodobně manželku, kterou asi kyselý závan potu vzrušuje nebo jí minimálně nechává klidnou. Kdyby se tento muž navoněl, rozvod by byl nasnadě, stejně jako kdyby přišel drsňák kompletně oholený a voněl po fialkách.

Existuje tedy nějaká střední cesta? Zkusím ji navrhnout, ale asi tradičně „dostanu po čuni“.
Žena:
Nemá knír, holí si podpaží, neholí si ruce (pokud jí příroda nedala geny opice), upravuje si klín (na holčičku, čárečka či trávníček), holí si nohy. Voní se tak, aby příjemně voněla, nikoliv však připomínala pojízdnou parfumerii.
Muž:
Obličej holí dle uvážení, podpaždí zkracuje (aby to potu trochu ztížil), ohanbí zcela dle přání ženy (problém vidím, pokud je porost delší než penis), nohy, ruce, ani trup si neholí (pokud není závodní cyklista či plavec – nebo si na něho nehraje).
Používá minimálně deodorant do podpaždí (nikoliv značky POT) a nesmrdí. Nevoní však více, než většina žen, protože pak je z části jednou z nich.

Tak co myslíte, trefil jsem střední proud?