Moravo sladká, chybíš mi!

Miluji místo, kde žiju, jako většina z nás. Jako většina z nás ale také vzpomínám na místa, kde jsem byl a strávil nějaký ten čas. Je to určitě normální. Jako všichni vzpomínám na místa dovolených, místa letních brigád, ať už v zahraničí či u nás, místa krátkých i delších výletů, místa dětských táborů.

Toto všechno jsou místa, která jsou pro člověka tak trochu exotická, vzácná, váží si jich a chtěl by je zpravidla vidět znovu, protože na to krátké bývají dobré vzpomínky.

Pak jsou místa, kde jsme strávili delší čas. Místo prožitého dětství, místo každoročně strávených prázdnin, místo vojenské služby či místo studia. Na tato delší období už nejsou vzpomínky vždy příjemné, záleží na okolnostech, na lidech, na štěstí.

Vše má něco kouzelného, ale já nejradši vzpomínám na studium VŠ na Moravě, konkrétně v Olomouci. Měl jsem to štěstí, že jsem potkal skvělé lidi, potkali mě převážně kladné okolnosti a měl jsem více štěstí než smůly. Jenže to není všechno. Každé místo, kde člověk pobude, má svoje charisma, svoji atmosféru. Troufám si říct, že ta je v Olomouci a jejím okolí naprosto ojedinělá. Pokaždé, když se sem na chvíli vrátím, je to cítit na každém kroku. Jsou to neskutečně příjemné pocity, přívětivá atmosféra, vzpomínky, to všechno dohromady člověka táhne zpět.

O víkendu jsem zde byl na svatbě dvou přátel. Nebyla to klasická hanácká veselka, ale to vůbec nevadí. To „něco“ mě opět oválo příjemným aromatem a opět se mi nechtělo pryč.

Ale což, jsme zpátky v realitě a můžeme se těšit na příště, třeba na Kojetínské hody v srpnu.

Moravo sladká, chybíš mi!