Kam se pohnou naše děti?

(PR článek pro Centrum Inovativního Vzdělávání 2007)
Chcete mít jednou vlastní dítě? Nebo se těšíte na vnoučata? Tak se zamyslete!
Váš budoucí potomek se bude v matčině děloze točit jako kosmonaut, který se svou raketou právě opustil gravitační pole. Při pohledu na ultrazvuk se budete v duchu ptát: „Jak jen může tolik pohybu vydržet?“

Po splnění životně důležité úlohy v lůně matčině se probojuje na svět. Do společnosti plné pohodlnosti, hypokineze a lenosti. Do světa stresu, spěchu a hluku. Do světa, kde jedni umírají hlady a jedni proto, že se přejídají k prasknutí.
V tuto chvíli nastoupíme svou úlohu my, rodiče. Jaký životní styl nastartujeme tomuto malému človíčkovi? My, kteří po osmihodinovém sezení v práci odjedeme autem domů a jako kompenzaci pracovního stresu se posadíme do gauče, otevřeme si studenou desítku, zapálíme cigárko a relaxujeme u Ordinace v růžové zahradě 2 či jiného inteligentního seriálu?

Nebojte, ještě je chvilka času. Náš malý svěřenec si nás totiž z počátku nebude všímat a nechá se ještě pár měsíců nosit v náručí. Jakmile mu to však pohybový aparát dovolí, začne se plazit, lézt po čtyřech, batolit, chodit a nakonec běhat. Bude to pro něj totiž samozřejmost.

Jenže poté se dostane do kolektivu a pohltí ho chapadla našeho propracovaného školního systému. V tuto chvíli navíc začne velice intenzivně vnímat své okolí. Jak asi bude vypadat jeho denní program? Ráno ho dovezeme autem do školy, zde bude zhruba 6 hodin sedět na židli, abychom ho poté převezli do kroužku malých programátorů a v pozdním odpoledni posadili k novému Play station. Aspoň nebude zlobit a naučí se, jak zastřelit vetřelce, kteří zanedlouho obsadí naši planetu. Ještě že má 2 hodiny tělocviku týdně, to mu přece musí stačit.

Připadá Vám to jako přemrštěný hororový scénář? Nebo jako vaše domácí realita? Obojí?
Zkuste s tím něco udělat. Nebo chcete, aby Vaše ratolest dopadla jako Vy?

Pozn. autora: Omlouvám se těm, kterých se to netýká. Moc Vás ale není že?