stavíme, bouráme, všechno děláme
1.6.2012

Jak den dětí počasí „ne“zkazil

Dnes je 1. června 2012, svátek má Laura, tedy také moje dcera a Den dětí již tradičně kazí počasí. Na návsi naší roztomilé vísky moknou stoly, připravené na zítřejší oslavu milovaných špuntů. Počasí, že by ani psa nevyhnal. A to doslova, naši dva chlupáči se válejí v zádveří a na zahradu je nedostane ani voňavá kost či probíhající kočka.

Ale vadí to nám nebo dětem? Zkuste najít malé děcko, které za deště v pláštěnce a holinkách s nadšením nevyletí ven před barák a nebude vesele hledat co nejhlubší kaluže. Počasí nevadí dětem, ale nám dospělým. Ostatně řeší se to stále, je moc teplo, je moc zima, moc fouká, málo fouká, moc prší, je moc sucho, je moc vlhko. A nejlepší jsou hlášky: „Dřív to takhle nebývalo, kdepak, doba je nějaká divná“. Je to ale malinko v rozporu s bruslením po silnicích v roce 1980 a dalšími extrémy doby minulé.

Zkuste si tedy představit, že se mnou výjimečně souhlasíte a dojdeme společně k závěru, že počasí za zkažený Den dětí nemůže. Zaprvé je úplně normální a i kdyby ne, tak dětem to nevadí a nám dospělým to může být putna. Budeme si opět pouze stěžovat.

Kdo tedy může za to, že si děti svůj den neužijí? My, tím že si na počasí stěžujeme před nimi a zakážeme jim jít na oslavu, aby nedostali rýmu? Kdepak, je to úplně jinak.

Den dětí to byl, kdo nám zkazil počasí. Vždyť přece vždycky při dni dětí prší a my kvůli tomu nemůžeme vzít děti jako alibi a jít si na nějakou tu akci dát pár pivek a cígo. My, upracovaní chudáčci.

Ale každá pohádka má přece šťastný konec. Dětská guru „Čarodějka Laura“ to má vymyšlené. Zítra ráno, kdy se většina dětských akcí odehraje, mávne kouzelnou hůlkou a přivolá slunce, abychom byli všichni spokojení, my i děti.

Tedy celkově vzato „Den dětí počasí nezkazil“.