stavíme, bouráme, všechno děláme
13.5.2014

Dokáže bulvár zabít? Sebeúctu určitě ano!

Nechci snad ani zmiňovat, kdo mě k tomuto článku inspiroval. Jméno této osoby si již totiž zaslouží být nevyslovováno a nepsáno a dané osobě patří klid, který nemá ani po smrti. O ni tu však jde pouze okrajově, hlavní „hvězdou“ je pro mě bulvár a především to, jakou sílu mu my lidé dáváme do rukou svým zájmem o soukromí druhých.

Žijeme ve světě, kde není nejčtenějším deníkem Sport či Mladá Fronta, ale Blesk, „denní tisk“ ve kterém je více fotek než slov. Na trhu mají velký problém investigativní časopisy typu Reflex, vědecké typu 100+1 nebo ekonomické typu Euro. Zato se nám zde v pohodě uživí desítky bulvárních plátků (označení „časopis“ mi u daných periodik přijde skoro nevhodné), ve kterých je nejsmysluplnější informací zpráva, že „Borhyová vypadá v těhotenství jako autobus“ nebo že „Mariah Carey ukázala kalhotky při vystupování z auta“. Bože lidi, co Vás na tomhle baví a zajímá?
Je tím hnacím motorem závist? Jednoduchost informace? Představa „kdybych takhle slavná byla já“?

Krutý životní příběh „Blonďaté popelky“ je pak jasným důkazem toho, jak nebezpečný tento zájem člověka o život druhých (zpravidla slavných) může být. Ano, tuto hvězdičku mého mládí zabila především komplikovaná povaha, nezvládnutá sláva, špatný výběr partnerů, léky a démon alkohol, ale jak by se dnes asi měla, kdybychom se my, lidé, starali sami o sebe a populární osobnosti by nás zajímali pouze z pohledu toho, co umí. Tedy v tomto případě: jak krásně umí zpívat, jak krásný má hlas. To je ale dopr…nuda že? Těžko by se pak mohla TV Nova věnovat dané celebritě prvních 12 minut hlavních zpráv a minulo by nás velké množství „inspirativních a hodnotných“ informací.

Co ale s tím? Nic.
Cesta je totiž jediná: že to lidi přestane zajímat. To lze však jen těžko očekávat v zemi, kde si lidé v první přímé volbě zvolí za hlavu státu populistu Miloše Zemana, nejsledovanějším seriálem je Ordinace v růžové zahradě a pro velkou část společnosti jsou tyto VIP informace výrazně důležitější než vlastní práce.
Nicméně tohle myslím není problém naší země, ale lidského uvažování po celém světě. Těžko s tím tedy bojovat a dalo by se lehce říci i „proč s tím bojovat“. Lidi to zkrátka zajímá a často je to neškodné. Pro mě, jako člověka, který se snaží ve společnosti vytvářet určité pozitivní hodnoty je to však především smutné a jak vidno, v některých případech i nebezpečné.

Na otázku z titulku je tedy jasná odpověď: bulvár nikdy nebude držet v ruce zbraň, tu držíme my svým zájmem. A společnými silami se nám to může povést. Zabít takto sebeúctu dané celebrity a lehce ji popostrčit „k cíli“.