Čech králem Evropy! Nebýt čecháčství a doby temna

Téměř všichni se inspirujeme západními státy Evropy. Sníme o tom, že bychom v takové zemi mohli žít, nebo že by u nás byly podobné ekonomické podmínky jako například ve Švýcarsku či Švédsku. No, Švédsko asi není dobrý příklad, tam by našincovi hrubě scházel běžně dostupný a laciný alkohol.

Čím to ale je, že jsme na tom řekněme průměrně a nejsme ekonomickým tahounem Evropy? Jsme hloupější než Belgičani? Máme menší IQ než Francouzi? Chybí nám přirozená inteligence Švýcarů? Nejsem politolog, sociolog ani historik, opět se na věc dívám selským rozumem, opírám se o životní zkušenosti a jsem si jistý, že nic takového není pravda. Ba naopak!
Jak je tedy možné, že se nám nedaří vydrápat na vrchol?
Jedna věc je pochopitelně historie daných zemí, politický a sociologický vývoj především 20. století, kdy jsme si prošli dobou temna a ať chceme nebo ne, zkrátka nám malinko ujel vlak. Nicméně mám za to, že jsme ho již v pohodě doběhli, jen stále sedíme ve 2. třídě a do první se ne a ne dostat.

Než jsem vyjel do světa, byl jsem přesvědčený, že dalším důvodem je skutečně vyšší průměrná inteligence lidí v západní Evropě. Jenže po studijních a pracovních zkušenostech v zahraničí jsem zjistil, že je to přesně obráceně.
Považuji se za průměrně inteligentního člověka a zpravidla jsem se střetával s lidmi podobné sociální skupiny. V cizině jsem si ale připadal jako král. Logické uvažování, rychlost myšlení, přirozená inteligence…toto vždy hrálo pro mě a mé krajany. Krom světlých výjimek mi vždy a všichni ostatní přišli méně či více „zabrzdění“. Dostali instrukce, ty dodrželi a nijak nad tím nepřemýšleli. Kreativní myšlenku pohledat.
Jenže v tom je právě ten problém. Ve sportu a kultuře je to fajn. Čech je kreativní, vyčůraný. V hokeji šikovně hákuje, ve fotbale nenápadně zatáhne za dres a pak nějakou geniální myšlenkou udeří a vyhraje (tedy bohužel vyhrával). V kultuře je to pak rozhodně plus, patříme jistě ke špičce.

Problém ale je, že v tržním hospodářství je „čecháčství a vyčůranost“ zcela zásadní problém, vytvářející ztráty. Němec nebo Švýcar dostane pravidla a zcela striktně je dodržuje. Vůbec ho nenapadne vymýšlet nějaké kličky. Typický Čech okamžitě dumá, jak s tím „vyjebat“ a najít jednodušší cestičku k cíli. Když to pak takto dělají v podstatě všichni (protože to dělá Pepa, tak proč ne já), má to na ekonomiku státu zcela zásadní vliv, ať už si to chceme přiznat nebo ne!
Pokud čekáte převratnou radu, tak vás zklamu. Toto je vepsáno do našeho „národního charakteru“ tak silně, že není cesta ke změně. Je ale třeba dodat, že se již nyní skutečně nemáme nijak zle.

A ještě jedna úsměvná, leč logická úvaha na závěr, kterou mi vnuknul do hlavy můj vlasatý olomoucký kamarád Mambič:
Napadlo vás někdy, proč jsou globálně nejvyspělejšími státy Evropy ty severské jako Norsko, Švédsko, Finsko či Dánsko, a proč naopak vznikají ekonomické krize na jihuv Řecku či Španělsku? Je to jednoduché: Seveřan se od pradávna musel starat, aby měl co do huby a nezmrznul, musel přemýšlet, aby přežil. Jižan sebou plácnul u moře, pak si šel nasbírat nějaké ty plody a jednoduše ulovil rybu k večeři.
A to se s danými zeměmi vleče až dodnes.