20 let u TV za naše prachy a po půlce domů?

Bránil jsem se psaní tohoto článku, protože ho nejde psát bez emocí. Ale prostě nemůžu, musím ty pocity nějak dostat ven, třeba to pomůže i Vám. Přečíst si podrobnosti o smrti té malé nevinné holčičky u oběda bylo šílené, ale obávám se, že co bude nyní následovat, bude výrazně horší.

Je to velmi ožehavé téma. O dané problematice jsem mockrát přemýšlel, četl, informoval se.
A musím jednoznačně říct: Jsem pro zavedení trestu smrti! Vidím totiž stále jen jednu pochybnost, a to je rozdíl mezi spravedlností a právem. Ten je někdy totiž propastný. Pokud jsou však v podobném případě přímé a nezvratné důkazy, nevidím jinou možnost.
Asi vzniknou námitky typu:  „Co z toho. Smrt viníka nikomu nepomůže.“ S tím ale hrubě nesouhlasím. Dané individuum se tím pádem nikdy nedostane na svobodu a už nikomu neublíží. Nebude stát veřejnost peníze za jeho další bytí (provedení trestu smrti jistě nestojí víc než mnoholetý pobyt ve vězení), ale hlavně: Smrt tohoto člověka by měla být transparentně ukázána veřejnosti a směřována především tam, kde se dané lidské zrůdy(výraz „nemocný člověk“ odmítám, mohl se dát vykastrovat) pohybují. V druhé variantě by si pak na ukončení života chvíli počkal a byla by mu svěřena ta nejhorší lidská práce s absolutním nebezpečím, při které by si mohl přemýšlet a „těšit se“ na smrt a případné mučení.
Pokud ale dostane tradičních 20 let, celu s TV a po půlce ho pustí za dobré chování, tak se asi v budoucnu těžko něco změní.  Je mi opravdu zle z toho, jak malý je u nás rozdíl trestů za nechtěné zabití například autem a takovýto hrůzný čin. Trochu mě uklidňuje to, že konkrétně tohoto pachatele, který vzal život dítěti, si zaručeně podají spoluvězni. A z upřímnosti svého srdce přiznávám, že z toho mám radost. Jenže o tom se další takový potencionální pachatel těžko dozví.

K debatě je zde pochopitelně i to, zda člověk s podobnou úchylkou v danou chvíli uvažuje o důsledku svého činu, natož o tom, co mu hrozí. Jsem však přesvědčen, že ve většině případů základní povědomí má. Kdyby díky vytvořeným aktivitám a dobře prezentovaným odstrašujícím případům alespoň rámcově tušil, jak strašné věci mu hrozí, možná by ho to nezastavilo v danou chvíli, ale třeba by se k takovému činu vůbec nedostal, protože by dávno předtím dostal strach sám ze sebe a začal by se léčit.
A my bychom opět nemuseli vyvolávat něco podobného jako dnes: „R.I.P. čistá dětská duše!“
Jenže toto není jediné téma palčivé téma naší „spravedlnosti“, které mě v dané oblasti zvedá ze židle. Určitě nechci žít na divokém západě, ale již jsem jednou psal blog na téma sebeobrany - zde - a včera jsem si znovu přečetl, že se má legislativa v této oblasti upravovat opět ve prospěch toho, kdo celou situaci vyvolal.

Znovu zde tedy musím zopakovat základní princip. Ať si každý hledí svého a bude klid.Pokud mi někdo v noci vkročí na pozemek, tak nebudu přemýšlet, jak moc mu mám ublížit, jako moc se mám bránit. Nejsem Chuck Norris, abych si s ním udělal, co chci. Mám strach o sebe, ale hlavně o rodinu, a v takové situaci nedokážu racionálně přemýšlet. Já jsem základní pravidla neporušil, takže po mě nikdo nemůže chtít nějakou „přiměřenou obranu“. Mimochodem podobná situace se mi stala předevčírem, takže mám podobné pocity velice čerstvé. Věřte, že nejsou vůbec příjemné a pokud mi zde někdo bude tvrdit, že by dokázal zachovat klid, aniž podobou situaci osobně zažil, jsou to pouze projevy přílišného sebevědomí a nafouknutého ega.